Už malé děti kolkem roku se začínají učit chodit. Ze začátku to doprovází mnoho pádů a neúspěchů. Batole se nenechá ničím naštvat a vstává a zkouší to znovu a znovu, dokud si tuto dovednost dokonale neosvojí. Má šílenou radost z toho, co se mu povedlo a užívá si každý krok i malé popoběhnutí. Tato fáze netrvá tak dlouho a samozřejmě dítě začne brát chození jako automatickou záležitost a rychle zapomene na to, jak bylo složité se ji naučit a zdokonalit na maximum. Tak to prostě je, chůze se stala automatickou a jedinec je při ní schopen se věnovat dalším jevům.
Takto to vnímáme celý život. Možná pilujeme rychlochůzi, běh či jiné cvičení, ale procházkové tempo nikdo neřeší. Problém bohužel někdy nastane ve chvíli, kdy tuto dovednost částečně nebo úplně ztratíme. Stane se to pro nás hroznou komplikací. Pokud si zlomíme nohu nebo díky jinému časově omezenému úrazu dá se to vydržet i když je to těžké. Samozřejmě nejčernější scénář je trvalý úraz, po kterém bohužel již nikdy chodit nebudete. Někteří lidé zvláště v pokročilejším věku, mohou trpět různými nemocemi pohybového aparátu a chůze jim je ztížena.
Bohužel někteří z nich to úplně vzdají a opravdu skončí jen na lůžku maximálně na vozíku. Velkou roli hraje hlavně psychická stránka seniorů. Někteří prostě nechtějí spolupracovat a mají tendenci se pouze litovat. Co se týče skupiny aktivních seniorů, která je naštěstí docela velká, je u některých možná velmi efektivní rehabilitace, díky které časem mohou chodit pomocí holí nebo pohodlného chodítka , stačí to jen nevzdat a naděje opravdu umírá jako ta úplně poslední. Navíc některá chodítka se dají efektivně využít i třeba k pohodlnému nošení nákupu, což velká část hlavně babiček hospodyněk s velkou radostí a hlavně praktičností jistě uvítá!
