Kdo má hůl, psa si vždycky najde. Tak, takto ne, přátelé. Tatam jsou doby, kdy hůl, klacek, nebo dokonce vodítko, bylo bráno za spolehlivý výchovný prostředek proti proviněním našeho pejska. A kdo použil k bití dokonce rukou, ten se provinil dvojnásob. Proč?
Psa není možné chápat z mentálního hlediska jako člověka. Nerozhoduje se promyšleně. Reaguje instinktivně a tak jak mu vrozené a opakováním naučené situace velí. Vše si v mysli spojuje v systému něco, za něco. Tam nepůjdu, tam je to strašidelné. To místo, připomíná místo, které jak jsem zjistil je strašidelné, nepůjdu tam. Když uslyším známý zvuk a udělám tohle, dostanu pamlskem-. Jednoduché jako facka.
Když pejska seřežete jednou za to, že nepřišel, jednou za to že vám rozkousal boty, jednou za to že na zahradě vyhrabal díru, vždy ho jen seřežete. On si nedokáže správně vyhodnotit, proč dostal nařezáno. Jen mu v hlavě vznikne zmatek, protože nedokáže porozumět vašemu chování. Nechci si domýšlet, co by se mu honilo hlavou, kdyby uvažoval jako člověk.
Psa vycvičíte k čemukoli, splníte-li několik základních podmínek. Za prvé, budete trpěliví. Nejde očekávat, že psovi něco ukážete a on to hned bude opakovat, plnit váš příkaz. Pes není počítač, který spustí algoritmus po správném zadání programu. Bez trpělivosti, a někdy i obří, nesvedete s pejskem nic.
Za druhé. Musíte být konzistentní ve svém přístupu. Každé cvičení, každé opakování, každý den i každý týden musíte k pejskovi v rámci výcviku přistupovat se stejným způsobem. V ideálním případě i ve stejném, či podobném oblečení. Při výcviku také volíme stejná slova, stejnou razanci hlasu, stejné slovní pochvaly. Vše stále opakujeme.
A za třetí. Psa maximálně chválíme a odměňujeme. Pamlsky nesmí ani na chvilku chybět v našich rukou. Pes o nich musí nepřetržitě vědět. Musí být stále přesvědčován, že odměna je na blízku a že stačí málo, aby ji dostal.
Psa chválíme slovně, pohlazením a předáním pamlsku. Vždy za každý dobře provedený úkol. Pes to musí vědět. Proto když psa vodíme a chceme, aby šel vedle nohy, motivujeme tím, že u nohy držíme v dlani schované pamlsky. Projde-li s námi požadovaný úsek, dostane odměnu.
Pokud se mu něco nepodaří, nebo se zapomene a neposlechne, odběhne, nebijeme jej a nekřičíme. Pes to vnímá velice negativně. Neví totiž, proč se na něj zlobíme. Jen ho tím odradíme od chuti k dalšímu cvičení.
Při výcviku, přemýšlejte i za svého psa. Snažte se pochopit, jak se na věc dívá on. Pokud mu porozumíte, máte vyhráno.
